Posted on

Možná nám to tak ani nepřipadá. Každé ráno se vzbudíme, otevřeme oči a všechno kolem nás je na svém místě. Obraz na stěně, stromy i keře na ulici, sýkorky a kosáci v parku. Sousedi venčí své čtyřnohé kamarády jako obvykle. Kočka od vedle mlsně pozoruje ptáky v krmítku…. Všechno při starém a jak má být.

Dnes ráno na mě vykoukl článek BBC o populaci gepardů. Z roku 2016. Se zvědavostí jsem ho otevřela – pouze 7 100 těchto nejrychlejších savců přežívalo v roce 2016, jaké to číslo může být o 3 roky později???
Cheetahs heading towards extinction as population crashes
Gepardi se za hranicemi chráněných parků bohužel dostávají do konfliktů s lidmi. Více než polovina gepardů žije v jedné populaci napříč šesti státy v jižní Africe. A gepard je masožravec, který má největší rádius pohybu: putuje během svého života i mimo chráněná území. 77% jejich stanovišť spadá mimo hranice parků a rezervací. A tak gepard bojuje svůj existenční boj, protože se v jižní Africe stále více rozvíjí zemědělství a kořist gepardů klesá kvůli činnosti zemědělcům, kteří ničí křoví v buši, habitat pro kořist gepardů….. A tak dále a pořád dokola….
Jak zní, že jeho největším a fatálním nepřítelem je člověk???

Shodou okolností jsem chvíli poté upravovala fotografie z Namibie. V listopadu 2019 jsme putovali téměř 3 týdny po této fantastické zemi. Najeli jsme k osmi tisícům kilometrů v autě se stany na střeše a měli jsme možnost lehce nakouknout pod pokličku.
Spali jsme i 4 noci v národním parku Etosha, kde jsem potřetí ve svém životě viděla nosorožce černé ve volné přírodě, každý večer byli u napajedla. Pochopitelně jsem byla nadšená, potkali jsme celkem 10 těchto úžasných zvířat, včetně mláďat. Člověk by si řekl, že svět je v pořádku, statisticky 10 nosorožců za 4 dny přece „neznamená kriticky ohrožený druh“.
Jenže my měli neuvěřitelné štěstí. On ten nosorožec dvourohý je poměrně velmi vzácné zvíře. Původně se vyskytoval v celé východní a střední Africe, dnes je jeho populace omezena pouze na několik málo, zato velmi přísně chráněných, oblastí. Ještě v roce 1900 žilo na území západní Afriky asi 100 tisíc nosorožců dvourohých. V roce 1995 už to bylo podle odhadů pouhých 2400 jedinců. Poddruh, nosorožec dvourohý severozápadní (Diceros bicornis longipes), byl v letech 2011 a 2013 organizací IUCN prohlášen za vyhubeného.

Nosorožec dvourohý (Diceros bicornis), označovaný také jako černý

U napajedla v Okaukueju bylo v jeden okamžik večer neuvěřitelných 5 nosorožců. Jedna matka s dvěma mláďaty, jeden nádherný samec a u posledního nosorožce nebylo možné kvůli tmě pohlaví určit. Mohutný samec byl vizuálně zmrzačený, měl zakrácené oba rohy (viz foto). Ale jestli mu to pomůže přežít ataky pytláků, čert vem rohy…. Otázka ale je, jestli to našim dětem a dětem našich dětí ještě přijde nenormální…. A jestli budou mít možnost to nádherné zvíře v přírodě pozorovat.

Slova fotografky Jany Vondráčkové na závěr. Podepisuji!
„Člověk si přivlastňuje všechno. Planetu považuje za svůj majetek. Postaví si města, ukrajuje z přírody, a pak se diví, že jsou tam medvědi nebo vlci a chce je vybít. Zvíře nemá právo právo mu ničit jeho majetek! Ale to zvíře tam bylo dřív. Je to jeho domov.
A tak je to všude, na souši i v mořích, na poušti i v horách.
Člověk je nejhorší predátor, co nevystřílí, to otráví.“

One Reply to “Mizející svět……”

  1. Krásný a citlivě vyprávěný příběh cesty. těším se na další. Sama bych tam nejela, tak proto.

Napsat komentář: Jana Vondráčková Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *