Namibie 2021/5 000 km (pro Czech Photo Travel)

Konečně! V listopadu 2021 se uskutečnila dlouho plánovaná cesta do Namibie, odkládaná od jara 2020 už 3x….. Jelo nás celkem deset fotografů a cesta pro CK Czech Photo Travel se vydařila se vším všudy.

Namibie je nádherná země, snad každých 50-80 km se dramaticky mění ráz krajiny, takže je stále se na co dívat. Přejezdy jsou trochu delší a trochu únavnější, protože Namibie má rozlohu skoro jako 3/4 Evropy, a pokud chce člověk něco vidět a poznat, tak si to v tom autě odsedět musí, ale to, že je člověk zavřený v autě, je bohatě vyváženou krásou a fotogeničností ubíhající krajiny. Ono ale, když vás jede 10 fotografů, tak je ta cesta stejně ještě delší o fotografické pauzy cestou. 🙂

Program jsme zvládli za 5 000 km přejezdů, kilometry jsme ukrajovali terénními Nissany 4×4 a pro řidiče byla jízda hlavně po nezpevněných cestách životním zážitkem. Viděli a prožili jsme toho opravdu hodně, přivezli jsme si opět spoustu zážitků a hlavně nádherných fotografií.

Přiletěli jsme do Windhoeku navečer a s časem, který byl nutný pro přebírání aut, se nám natáhl odjezd z letiště až do pozdního večera, a tak jsme první noc strávili v příjemné lodži ve Windhoeku.

Kontrolní otázka číslo jedna……
Víte, jaké je „národní jídlo“ v Namibii?
My jsme usoudili, že steaky!

Byla to první vůně v restauraci, kam jsme hladoví po příjezdu zapadli, která nás lahodně zalechtala v nose, a steaky nás věrně provázely celou naší cestou.
T-bone, rump steak, rib eye steak, chateabriand, filet mignon….
Hovězí, oryx, antilopa skákavá….
Rozpadaly se na jazyku úplně všechny a povýšily Namibii i na špičkový gurmánský zážitek. Nicméně musím vyzvednout i skvělou mořskou kuchyni: tygří krevety, mušle, chobotnice, sépie, ryby, mňam. Kromě fotek jsme si zcela jistě odvezli i nějaká deka navíc. 😀

Namibii si zamilujete. Ať už díky výborné kuchyni, která k aktivní dovolené prostě patří, tak i díky kráse a pestrosti a hlavně fotogeničnosti celé země. Na své si zde přijdou krajináři, astrofotografové, zvířátkáři, ale i street fotografové, a taky klidně lidé s mobilem. (Jako fotograf vám řeknu tajemství, ale psssst, nikomu to neříkejte: i s mobilem tady můžete udělat nádherné fotky.)

Naše cesta začala z Windhoeku směrem na jih a potom na západ k oceánu, prvním fotografickým cílem bylo opuštěné těžařské město Kolmanskop. Historie Kolmanskopu se začala psát v roce 1908 po nálezu diamantů, město bylo zcela opuštěno v roce 1954. (více o Kolmanskopu a více fotografií zde….)


Po dalším delším přejezdu 🙂 (a že jich ještě bylo!) nás čekal jeden z TOP fotografických zážitků v Namibii, poušť Namib, duny a mrtvé stromy v Deadvlei. A taky jeden z nejkrásnějších okamžiků v Namibii, let nad pouští vrtulníkem, kde jsme si nechali odmontovat dveře, abychom moli lépe fotit. Život se neskládá z nádechů a výdechů, ale z okamžiků, které ti vezmou dech. A let vrtulníkem nad Namibem byl jedním z nich. (více o letu, Namibu, dunách, Deadvlei, Sosusvlei a více fotografií zde)

Dalším fotografickým cílem bylo jedno z nejnehostinnějších míst na světě „pobřeží Koster/Skeleton Coast“, kolonie lachtanů na Cape Cross a koloniální město na pobřeží Atlantiku, Swakopmund. (více fotografií a více o pobřeží Koster zde)

Když budu popisovat naše zážitky optikou slova NEJ, tak nejsevernějším bodem naší cesty byly vodopády Epupa na řece Kunene, přímo na hranici s Angolou. Řeka Kunene tvoří hranici Namibie s Angolou. Tato část Namibie se nazývá Kaokoland nebo také Kunene region a je stále ještě jedním z nejdivočejších a masovým turismem nedotčených míst v Namibii. Přístup sem není úplně pohodlný a tak sem jezdí opravdu jen fotografičtí nadšenci a znalci. Sami v praxi jsme si ověřili, že cesta mezi Opuwem a Epupou umí být záludná, když bouřky, které mimochodem přišly podle místních o asi 3-4 týdny dříve, naplnily během pár okamžiků suchá koryta a my jsme cestou k Epupa najednou brodili a projížděli řekami, které jsme si před pár minutami nedovedli ani představit.

Na obou stranách řeky Kunene žijí původní africké kmeny, které nepřijaly západní způsob života a dodržují svoje kmenové zvyky. My jsme měli možnost fotit u kmene Himba. (více o vodopádech, Himbech a více fotografií zde)

No a lahůdka po nejsevernějším bodu naší cesty byl národní park Etosha. V parku jsme strávili 3 noci v kempech NWR (Okaukuejo, Halali a Namutoni), protože tyto kempy nabízí přímo v areálu napajedla, která jsou v noci nasvícená a opravdu jsou zárukou, že u nich potkáte žíznivá zvířata, i kdybyste nevyjeli z kempu. Kouzlo nasvícených napajedel oceníte především v noci, kdy jsou téměř zárukou na pozorování kriticky ohroženého nosorožce černého. (více o Etosha a více fotografií zde)

Po Etosha nás ještě čekala návštěva a focení u jednoho z nejstarších etnik světa, u Sanů nebo-li Křováků, u kmene Ju/’hoansi. (více fotografií a více o historii a současných problémech zde)

A potom už jen návrat do Windhoeku, absolvování povinných PCR testů před letem s Emirates, nákup afrických maličkostí, což je mimochodem na místním tržišti úžasný zážitek, a návrat přes dvě letiště do Evropy. Ono všechno krásné jednou končí, nám se naštěstí naše cesta ještě doma protáhne o čas na úpravu jednotlivých fotografií, které nás budou vracet zpátky……

Ali

P.S. Děkuji Jardovi Horovi (majiteli CK Czech Photo Travel) za důvěru a ostatním kolegům ve skupině za prima společné zážitky.